Hormony štěstí

Dopamin - molekula odměny“ se vyvinul proto, aby se naši prapředci „zvedli“ ještě předtím, než dostanou hlad. Má ale i svou stinnou stránku. Je velmi závislostní. Jeho kapky jsou natolik příjemné a zároveň tak snadno dosažitelné, že se na nich můžeme velmi lehce stát závislými.

Je to důvod, proč se cítíme dobře nejenom tehdy, když se najíme, ale kdykoli se nám něco podaří, když najdeme co hledáme. Dopamin dostaneme z každého like, tweet, komentáře, smsky či emailu, z nového svetříku, kabelky, melodie hracího automatu, panáka alkoholu, rychlého sexu, šluka nikotinu nebo šlehy heroinu. Je to látka, která je naší odměnou za každý malý úspěch, za odškrtnutí sebemenšího úkolu. Zdrojů dostupného dopaminu nebylo nikdy v historii víc. Je proto velmi snadné do nějaké dopaminové závislosti spadnout.

Aby se tato závislost nerozvinula nebo rozvinula jen do zvládnutelné míry, je zapotřebí mimo jiné správné míry oxytocinu. Toho se ale v naší kultuře zoufale nedostává.

Některé děti jsou socializováni kalením v jeslích, ve školkách jako kalení oceli. Spěcháme na dítě s mluvením, lezením, vyprazdňováním na nočník. Ale každé dítě má svůj specifický rytmus. Přenášíme na dítě své požadavky a dítě, navzdory svých schopností, se snaží rodiči vyhovět, což může být traumatizující zážitek. Dospělí pak v regresích znovu prožívají své dětství u psychoterapeuta. Dopamin získáváme pochvalou, pocitem dobře vykonané práce. Dítě stokrát pochválené maminkou se mění na dítě se sebevědomím.

Interakce se sociálními médii a mobilními telefony také uvolňují chemikálii zvanou dopamin. Proto máte radost, když vám přijde zpráva. Každému je někdy smutno a připadá si osamělý. Stačí napsat deseti kámošům. Čau, čau, čau,… A když odpovědí, máte radost. Proto to máme rádi a pořád se k tomu vracíme. Řekla bych, že máme generaci s mnohem nižším sebevědomím než generace předchozí. Dnes je nám umožněn neomezený přístup k zařízením a médiím produkujícím dopamin, takže jsme na to zvyklí a spousta mileniálů v dospělosti neumí navázat v dospělosti hlubší, hodnotné vztahy. Chybí jim hlubší vztahy, protože nemají praxi v jejich navazování. A ještě k tomu se mnohdy neumějí vypořádávat se stresem. Jakmile na ně začne naléhat nadměrný stres, neobracejí se k člověku, ale k zařízení nebo k sociálním médiím. A tam jim poskytují dočasnou úlevu. Sami přiznávají, že spousta jejich přátelství je umělých. Přiznávají, že se na své přátele nemohou spolehnout. Je s nimi sice zábava, ale moc dobře vědí, že se na ně ti přátelé velmi snadno vykašlou.

Endorfin - hormony proti bolesti, mají funkci zamaskování fyzické bolesti. Jsou důvodem, proč se běžci či jiní sportovci cítí při fyzické aktivitě tak dobře. Evoluční význam byl totiž přesně ten. Aby naši předci byli schopni běžet dostatečně dlouho za zvěří a zajistit si tak potravu, dokázaly endorfiny oddálit bolest svalstva a kloubů až do chvíle, kdy pračlověk nějakého jelena nakonec uštval. Díky nim jsme schopní podat individuální výkon, obstarat si, co potřebujeme, nezemřít hlady. Vylučování endorfinů způsobuje mimo jiné i smích. Ten, při kterém bolí bránice. Simon Sinek – autor bestseleru Začněte s proč, říká dopaminu a endorfinům „sobecké“ chemikálie. Pro jejich produkci totiž nepotřebujeme ostatní.

Serotonin a oxytocin - „nesobecké“ chemikálie. Abychom přežili a cítili se šťastní, potřebujeme ještě serotonin a oxytocin. Ačkoliv si to v dnešní moderní společnosti málokdo připustí, potřebujeme jeden druhého. Hormon sebe - důvěry, věrnosti a oddanosti je látka, jejíž hladina nám v žilách stoupne, kdykoli zažíváme pocity hrdosti, uznání, respektu, důležitosti, které zvyšují sebevědomí. Člověk jako společenský tvor touží po přijetí ostatními jako po máločem.

Oxytocin - hormon vztahů a lásky způsobuje, že si lidé věří, že se milují, cítí se blízcí,

že chtějí spolupracovat (na rozdíl od potřeby soutěžit). Je to látka, kterou dostáváme především z doteků a z blízkosti podobně naladěných lidí. Vděčíme jí za pocity jistoty a bezpečí.

Oxytocin posiluje imunitní systém a prodlužuje tak život. Drží v rovnováze snadno získatelný a vysoce závislostní dopamin. Zatímco dopamin získáme dnes velmi snadno, vybudovat si v těle dostatečnou hladinu oxytocinu trvá déle. Kolik času potřebujete, než si k někomu vytvoříte opravdu blízký vztah? Chce to dny, týdny, měsíce, roky, za které nám nikdo nic nedá. A to je ve společnosti, která se žene za výkonem a „šetři čas“, trochu problém. Až osmdesát pět procent úspěchu v životě pramení ze šťastných vztahů s ostatními. Udržujte svůj život v rovnováze. Práce vás neobejme. Chcete-li mít funkční vztahy, potřebujete mít na blízké lidi čas. Kdy se věnujete činnostem a lidem, které máte rádi? Možná právě s přicházejícím adventním obdobím bychom měli zpomalit a najít si čas pro nejbližší.