top of page

Setkání s traumatem

Trauma zažívají mnozí z nás, naši přátelé, naše rodiny, sousedé. Někdo má trauma poté co ho zbil rodič tak, že to na jeho těle zanechalo stopy, nebo se potýkal s fyzickým násilím. Někdo vyrůstal s příbuznými závislými na alkoholu, jiný byl svědkem toho jak je matka bita nebo napadána.

Řekla bych, že coby lidské bytosti patříme k mimořádně odolnému druhu. Od nepaměti jsme se vzpamatovávali od nelítostných válek, katastrof přírodních i způsobených člověkem, násilí a životních zklamání, rozchodů rodičů, střídavé péče,...

Temná tajemství traumatických zážitků se nepozorovaně předávají z generace na generaci. Mají dopad na naši mysl a emoce, naši schopnost se radovat a prožívat blízkost s druhými, a dokonce i na naše biologické a imunitní systémy. Trauma ovlivňuje nejen ty, kteří ho zažily, nýbrž i blízké osoby. Manželky mužů, kteří trpí posttraumatickou stresovou poruchou, mají sklony k depresi a děti depresivních matek jsou ohroženi tím, že z nich vyrostou nejistí a úzkostní lidé. Je-li dítě vystaveno rodinnému násilí, má v dospělosti potíže navázat stabilní, důvěrné vztahy. Navzdory otřesným vzpomínkám se většina obětí snaží fungovat dál, což vyžaduje obrovské množství energie.

Ačkoliv chceme trauma překonat, části mozku zajišťující naše přežití s popírání příliš nedaří. Při sebemenším náznaku nebezpečí se může dávno prožité trauma znovu aktivovat, může zmobilizovat narušené mozkové spoje a způsobit tak vylučování ohromného množství stresových hormonů. To vyvolává těžko zvladatelné emoce, intenzivní fyzické prožitky, impulzivní a agresivní chování. Když se traumatizovaný člověk přestane ovládat, může se ho zmocnit obava, že jeho zranění jsou příliš hluboká a nenapravitelná. Trauma vyvolává skutečné fyziologické změny, zvyšuje aktivitu stresových hormonů a vede ke změnám systému, který rozlišuje podstatné informace od nepodstatných. Neuroplasticita mozku pomáhá po prožitém traumatu znovu plně prožívat přítomnost a posunout se v životě dál. Člověk se nemusí bát žádné krize, měl by se jen obávat jen toho, aby ho v těžkých chvílích neoslepilo zoufalství, ztráta, naděje. A nemusí být na to sám. Může být například s knihou Tělo sčítá rány - Bessel van der Kolk, která může dopomoci k pochopení jak trauma dopadá na naši mysl i zdraví a jak se z něj léčit. Nebo si dopřát terapeutická sezení a mít po boku průvodce.

7 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Comments


bottom of page